Pochopení aerobního kompostování

Aerobní kompostování je proces rozkladu organického materiálu za přítomnosti kyslíku, který provádějí mikroorganismy, jako jsou bakterie a houby. Tyto organismy jsou běžně přítomny v přírodě, takže je nemusíme přidávat do kompostu, je pro ně však potřeba vytvořit vhodné podmínky.

Klíčové podmínky pro kompostování:

1. Vlhkost: Mikroorganismy potřebují určité množství vody k přežití. Při nedostatku vody se jejich činnost zastaví, zatímco nadbytek vlhkosti vede k nežádoucímu hnití (kvůli nedostatku vzduchu).  Pro zemité komposty je ideální vlhkost 50-55 %, zatímco u kompostů s vyšším podílem dřevní biomasy je vhodná 65-70 %. Správnou vlhkost můžeme zkontrolovat jednoduchým testem (tzv. “pěstní zkouškou”): Materiál by měl po stisknutí v ruce držet tvar, ale mezi prsty by neměla vytékat voda.

2. Vzduch (kyslík): Mikroorganismy potřebují kyslík, zejména v počáteční fázi kompostování. Materiál musí být dostatečně strukturní, aby umožňoval průchod vzduchu. Strukturními materiály jsou například sláma, seno, piliny, slabé větve či kůra. Pravidelné přehazování kompostu pomáhá udržovat dostatek kyslíku. Při správném založení lze přehazovat pouze jednou (zhruba po 6 měsících)

3. Složení materiálu: Je důležité používat různorodý materiál s optimálním poměrem uhlíku k dusíku (C:N) mezi 25:1 a 30:1. Poměr určuje rychlost zrání i výslednou kvalitu. Starší, tmavší (hnědé) materiály mají více uhlíku, zatímco čerstvé, šťavnaté zelené materiály mají více dusíku. Přidáním “zeleného” proces urychlujeme, přidáním “hnědého” zase naopak. Správný poměr pomáhá minimalizovat ztráty (únik amoniaku a oxidu uhličitého) do vzduchu a zabraňuje zápachu.

4. Přídavek půdy: Přidání půdy zlepšuje kvalitu kompostu tím, že zlepšuje hospodaření s vodou a pomáhá tvořit stabilní částice, což snižuje zápach a ztrátu živin. Přídavkem kvalitní zahradní zeminy můžeme kompost “naočkovat” prospěšnými mikroorganismy.

5. Promíchání: Pravidelné promíchání kompostu zajišťuje rovnoměrné rozložení vlhkosti a kyslíku. Na okrajích bývá kompost sušší a ve středu se naopak slehává. Překopáním vznikne hezky stejnorodý materiál.

6. Tma a teplo: Mikroorganismy potřebují tmu, takže je vhodné kompost zakrýt. Listím, slámou, jutou či rákosovými rohožemi. Počáteční teplota materiálu by měla být mezi 20 a 25 °C pro rychlý rozklad. Proces kompostování pak probíhá v různých teplotních rozsazích: psychrofilní (-4 až 20 °C), mezofilní (15 až 42 °C) a termofilní (45 až 75 °C). Optimální rozklad organických látek závisí na teplotě, která odráží aktivitu mikroorganismů.

Fáze kompostování:

Proces kompostování je kontinuální, nicméně se dá popsat následujícími fázemi. 

1. Fáze rozkladu (mineralizace): Trvá přibližně 3 až 4 týdny, během kterých dochází k intenzivní činnosti bakterií, které rozkládají sacharidy, bílkoviny a tuky na jednodušší molekuly, jako jsou dusičnany, oxid uhličitý a aminokyseliny. Tato aktivita způsobuje výrazný nárůst teploty až na 50-70 °C, což nejen urychluje rozklad, ale také hygienizuje materiál tím, že ničí patogenní mikroorganismy a snižuje klíčivost plevelných semen.

2. Fáze přeměny: Trvá zhruba od čtvrtého do desátého týdne. V této fázi se teplota postupně snižuje a mineralizované živiny se začínají začleňovat do humusového komplexu. Kompost získává hnědou barvu a zemitou vůni. 

3. Fáze syntézy (zralosti): V této fázi kompost získává zemitou strukturu. Živiny jsou pevněji vázány, což snižuje jejich okamžitou dostupnost, ale zvyšuje celkovou kvalitu humusu. Objevují se větší živočichové, jako jsou například žížaly.